- Lis 12, 2012
- Pavel Felgr
- Jak číst hieroglyfy
- 0 Comments
Podíváme-li se na seznam ideogramů a fonogramů, jistě si všimnete, že význam některých znaků není zcela jednoznačný. Proto jsou dvoupísmenné a trojpísmenné znaky egyptského písma často doplněny jednopísmennými znaky, které opakují buď celý, nebo jen část jejich zvuku. Takové přídatné znaky se označují jako fonetické doplňky.
![]() |
„tvář“ nebo Hr | ![]() |
Ab nebo MR | ![]() |
RW nebo L |
Proto používali staří Egypťané jednosouhláskové znaky jako opakování některých nebo všech souhlásek tvořících dvou až třísouhlásky. Proto se znak čte jako AB, protože přidaný znak B potvrzuje. Stejně tak u znaku
přidané znaky M a R potvrzují, že se tento znak čte jako MR.
Znak (dvouhláska) může být doplněna hlásko N a tím vznikne znak
, který čteme jako MN. Stejně tak trojhláska
doplněná souhláskami F a R vytvoří skupinu
, ale můžeme ji doplnit také znaky N, F a R a tím vznikne skupina
která se čte NFR. V této souvislosti se Vám jistě vybaví napříkla kartuše
se jménem faraona Snofrua.
Tím tuto lekci ukončíme a příště se podíváme na pády.