Kleopatra – královna s oslnivě jasnou vizí

Kleopatra (trůním jménem Kleopatra VII. Filopatór) se narodila v době, kdy možnosti Alexandrie přinášely přístup k vynikajícímu vzdělání. Mladá dívka této příležitosti dokázala využít naplno. Kleopatra se prý naučila hovořit snad všemi jazyky oikumeny. To je označení známé části světa u antických Řeků – souhrn oblastí trvale obývaných lidmi. Věnovala se mnoha vědním i uměleckým oborům a dopodrobna se seznámila s historií své dynastie, Řecka i římských dobyvatelů.

Po otci řecko-makedonského původu, po matce z poloviny Egypťanka. Ihned po korunovaci se osobně podílela na vysvěcení nového posvátného býka Búchise. Chytrá Kleopatra měla na paměti, že uspět státnicky může jen proto, když vyjde vstříc domorodému obyvatelstvu a jeho tradicím. Zpočátku však musela tvrdě bojovat o uznání vlastní osoby. Jejím manželem se formálně stal sotva desetiletý bratr Ptolemaios XIII. Kleopatra se však otěží chopila sama a vládla zhruba 18 měsíců.

Občanská válka v Římě a Kleopatra

Okolo r. 50 byla situace v Římě zralá na další občanskou válku. Caesar se vyčerpával válečnými akcemi v Galii a Pompeius v Římě se stále více sbližovat se senátem. Byl navzdory všem zásadám jmenován jediným konzulem. Pompeius se senátem se snažili Caesara zbavit vlivu. Caesar se svými vojsky překročil r. 49 říčku Rubikon a táhl na hlavní město. Pompeius a jeho blízcí pokládali ztrátu metropole jen za taktický ústup a začali shromažďovat pomoc ze všech koutů oikúmeny.

Mladý Gnaeus Pompeius byl vyslán do Egypta a od Kleopatry obdržel 50 válečných lodí s 500 jezdci. Jednalo se však pouze o Římany a v Egyptě usazené gabiniovce. Dle Plútarcha 20letá kráska mladého Pompeia svedla, aby mohla jednat dle svého úsudku. Z domácích sil totiž Egypt neposkytl Pompeiovi nic. Po bitvě, ve které Caesar zvítězil, vyplul Pompeius sám směrem k Alexandrii.

Stav Egypta byl v té době neutěšený, panoval chaos a násilí, vykrádání svatyň, hladomor, vyvolaný nedostatečnými záplavami. Rozšířily se nemoci, hroutilo se zásobování. Veškeré obilí muselo být dle nařízení panovníků a regentů odesláno do Alexandrie. Regenti se obávali nepokojů v hlavním městě, ale tvrdý příkaz krizi ještě prohloubil. Nedostatek potravin postihl venkov a vnitrozemská města. Z toho všeho byla obviňována Kleopatra. Sympatie lidu nebyly předtím žádné ani vůči jejímu otci Aulétovi. Boj o moc v paláci, kde stála na jedné straně Kleopatra a na druhé straně její nezletilý bratr a manžel s regenty, vyústil v Kleopatřin útěk z Alexandrie.

Ptolemaiovu vládu údajně uznala i Caesarova strana. Mezitím prchající Pompeius zamířil nikoliv k Alexandrii, ale do pevnosti Pelúsios, kde vyzvali zástupce krále, aby vojevůdce přijali a poskytli mu pomoc. Zástupci krále jednali pragmaticky. Obávali se hněvu vítězného Caesara. Pompeius byl při výstupu z lodi probodnut a jeho hlava byla předána králi Ptolemaiovi. Měla demonstrovat Caesarovi loajalitu Egypta a odradit jej od vylodění v Alexandrii. Caesar dorazil dva dny po Pompeiově vraždě. Navzdory očekávání projevil zármutek a rozhořčení a nechal soupeře pohřbít se všemi poctami. Snažil se smířit královské sourozence podle znění Aulétovy závěti.

Zdroj: Ptolemaiovci – z Makedonských hor na trůn faraonů (Ing. Luděk Václav Wellner)