Kušité – nebezpečí na jižní hranici

Kušité, kteří byli často najímáni egyptskými faraony do armády jako skvělí lučištníci, se postupem času stali nebezpečím pro svého souseda. Nebezpečím takovým, že nakonec egyptští faraoni začali podnikat proti království Kuš válečné výpravy.

Thutmose I. a Kušité – obsazení království

Kušité začali nenápadně – nájezdy podél Nilu s cílem rozšířit svoje území. To se ale nesetkalo s pochopením u faraona a kolem roku 1500 př.n.l. napadl království Kuš Thutmose I. Důvody k tomuto výpadu byly dva – jednak eliminovat hrozbu z jihu a také získat přístup ke kušitskému zlatu. Jeho armáda došla až k pískovcové hoře Gebel Barkal (Jebel Barkal nebo Čistá hora). Tato hora je zvláštní tím, že zde stojí přírodní věž vedoucí do výšky téměř 76 metrů. Protože připomíná falus, byl pro Kušity symbolem stvoření a plodnosti.

Egypťanům připomínala tato hora z jedné strany vztyčenou kobru, z druhé strany pak stojícího Usira. A jak víme, kobra měla silnou spojitost s faraonem. Gebel Barkar (Jebel Barkal) tak starověcí Egypťané prohlásili za rodiště boha Amona a tím získal Thutmose I. záminku k uchvácení území království Kuš. Tak se stalo, že dalších 400 let po vpádu Thutmose I. do této oblasti uctívali egyptští faraoni tuto oblast budování chrámů ve stínu hory Gebel Barkal.

Kušité byli přinuceni přijmout náboženství starověkých Egypťanů. Pobožnosti vykonávali v chrámech, které postavili Egypťané, kušitští králové si začali stavět hrobky ve tvaru pyramid. V kušitských hrobkách byly objeveny zlaté šperky představující egyptské bohy – Eset, Hathor, Amona a další.

Starověký Egypt obsadil kušitské království na dlouhých 800 let. Pak se ale stalo něco, co je v historii starověkého Egypta dodnes přecházeno a opomíjeno – z tohoto obsazeného území vzešla nová dynastie egyptských faraonů.