Pelusium – přístav a hraniční město

Starobylé město Pelusium (egyptsky Tell el-Faráma, staroegyptsky Pairimen) se nachází na východním okraji delty Nilu. Jeho jméno je odvozeno z řeckého pelos (bahno), protože město bylo obklopeno močály. Mnoho faraonů prošlo tímto městem na svých cestách za dobýváním asijských území.

Hraniční město chránila dvě ramena Nilu (tzv. pelusijská ramena delty Nilu), která sem přitékala z Káhiry přes Tell el-Bastu a Kóm Dafana. Svoji strategickou polohu využívalo k obchodování se středomořskými přístavy. Za Egypťanů a Ptolemaiovců bylo Pelusium pevností (tato skutečnost je doložena již v textech z období Staré říše), ale za vlády Římanů hradby zmizely.

Pelusium – centrum 14. nomu

Pelusium bylo centrem 14. dolnoegyptského nomu a byla zde uctívána místní podoba boha Amona a nacházel se zde také chrám zasvěcený bohyni Esetě. Pelusium zažilo celou řadu invazí a často se zde střídali vládci, protože se o toto město neustále Egypťané přetahovali s Asiaty. Faraon 12. dynastie Amenemhet I. vyhnal Hyksósy z města a nechal postavit tzv. Vládcovy zdi – řetěz pevností, které měly zemi chránit před invazí z východu.

Díky své poloze nebylo Pelusium zrovna snadno dobyvatelné. Chránila ho jednak dvě ramena Nilu, rozlehlé močály a útok z moře byl nemožný pro mělké pobřeží. Kdo se chtěl tedy tohoto města zmocnit, musel ho napadnout z vnitrozemí a dlouho ho obléhat. To se stalo v roce 525 př.n.l., kdy perský král Kambýsés II. (syn Kýra Velikého) rozdrtil vojska Psammetika III. v bitvě u Pelusia.

Pelusium, důležitý přístav

Vlhké podnebí v zimě a suché počasí v létě umožňovalo pěstování různých plodin. Proslulé byly místní vinice, len, ovoce a zelenina (zejména cibule). Lodě byly neustále na cestách do velkých měst v deltě Piramesse (hlavního města Ramessovců) a Memfidy (Mennoferu), odkud pokračovaly dál do Théb (Vasetu). Zastavovaly zde také karavany jdoucí z Memfidy (Mennoferu) do východních zemí, plula tudy také většina lodí z Byblu, které přivážely tolik ceněné dřevo libanonského cedru.

Pelusium se úspěšně rozvíjelo až do 13. století (tehdy se už jmenovalo Tell el-Faráma), kdy bylo během křížových výprav několikrát vypáleno. Definitivní úpadek pak nastal v okamžiku, kdy vyschlo peulsijské ramenu Nilu.

Pelusium (egyptsky Tell el-Faráma, staroegyptsky Pairimen)