Rozhovor s Janou Mynářovou 2. část

4. A pokud se podíváme na období 19. a 20. dynastie – máme nějaké podrobnější informace o tom, jak to vypadalo ve školách?
Bohužel poměrně málo, dochovalo se jen několik vyobrazení. Jednalo se pravděpodobně o otevřený dvůr s přístupem denního světla a potom přilehlé místnosti, které sloužily k uložení papyrových svitků. Písařská skriptoria se nacházela poblíž chrámů, v podstatě tvořila s chrámy nedílné jednotky, protože v Egyptě bylo primárním důvodem písemnictví vedení hospodářských záznamů a chrámy v období 18. až 20. dynastie byly nejvýznamnější ekonomické jednotky. Víme, že na konci období Nové říše už panovník prakticky nedisponoval žádnou půdou, protože veškerá půda byla ve správě chrámů.

5. Podstatnou roli v dějinách Nové říše sehrál rod „Thutmosů“ a později rod „Ramessovců“. Podle mého názoru nastalo došlo za vlády 18. dynastie k několika zásadním událostem, které pak mohly ovlivnit průběh Nové říše. Jako první moment bych viděl vládu královny Hatšepsut – dcery Thutmose I., která byla nevlastní sestrou a nakonec i manželkou Thutmose II.
Já bych spíš než královnu Hatšepsut vyzdvihla právě jejího otce – Thutmose I. Od vlády Ahmose I. až po vládu Thutmose I. můžeme mluvit o snaze konsolidovat egyptský stát, zatímco za vlády královny Hatšepsut se nacházíme v situaci, kdy můžeme říci, že egyptský stát byl konsolidovaný jak uvnitř tak navenek.

První panovníci 18. dynastie se snažili po nadvládě Hyksósů egyptský stát konsolidovat a navázat na tradice, které známe z konce Střední říše – pravidelné odvádění daní, přístup do všech dolů a lomů, které byly za vlády Hyksósů pro panovníky Théb (Vasetu) nedostupné atd. Ahmose I. zajistil (alespoň dočasně) severovýchodní hranici, ale pro Egypťany byla od Střední říše vždy klíčová Núbie jako zdroj nerostného bohatství. Thutmose I. završil expanzi a konsolidaci Egypta směrem na jih a došlo tak k definitivnímu zapojení Núbie do správy Egypta (získal veškerá území mezí třetím a čtvrtým kataraktem s tamním nerostným bohatstvím). Pokud jde o Núbii – nejednalo se pouze o zlato, ale vlastně o obchodní trasu do oblastí, které se nacházejí ještě jižněji od Egypta (například Punt).

Za vlády Thutmose I. také můžeme sledovat expanzi Egypta směrem do Syropalestiny. Už se nejednalo o jakousi „pomstu“ Hyksósům, ale šlo pochopitelně o zisk nerostného bohatství, obilnin atd. ale ani Thutmose I. se nesnažil změnit fungování jakýchsi městských státečků, které v tomto regionu existovaly. Hatšepsut po něm zdědila stát poměrně funkční, takže se nemusela vypořádat s žádným zásadním nebezpečím. O vládě Thutmose II. bych se ani příliš nezmiňovala – jeho vláda byla poměrně pomíjivá (počítá se mezi 2 a 12 lety) ale s jeho jménem máme spojeno jen minimum památek, což zase může souviset s rozsáhlou stavební aktivitou Hatšepsut, která dokončila stavby, které byly započaty za vlády Thutmose II. – kam patří i známý chrám v Dér el-Bahrí.

6. Zmínila jste se o zemi Punt – některé prameny jí připisují do jižní části Afriky, některé prameny zase do oblasti Indonésie.
Já bych Vám nabídla ještě jiné dvě lokace – jedna by byla v oblasti Jemenu (o té se poměrně dlouho uvažovalo) a druhá by byla v oblasti Eritrei, severního Somálska, jižního Sudánu. Právě tato varianta je zřejmě nejpravděpodobnější. Víme, že Egypťané nebyli žádní mořeplavci – sice se pohybovali po moři, ale při pobřeží Rudého moře, vždy se plavili na dohled pevnivě, ale pro Egypťany byl hlavní dopravní tepnou Nil. V žádném případě nemůžeme srovnávat starověké Egypťany s mořeplavci, jakými byli například Féničané. Byly provedeny nejrůznější analýzy ve spolupráci se zoology a botaniky, protože se dochovalo mnoho vyobrazení rostlin i živočichů, kteří byli přiváděni právě ze země Punt (například v zádušním chrámu královny Hatšepsut v Dér el-Bahrí známe několik takových reliéfů). Z těchto analýz je jednoznačné, že se jedná o fauna a floru, která je spojena s jižní částí Afriky, ale nikoliv s jižní Afrikou – spíše oblast Somálska nebo jižního Sudánu.

pokračování