Rozhovor s Janou Mynářovou 3. část

7. Podstatnou událostí v dějinách Nové říše byla bezesporu náboženská reforma, kterou provedl Amenhotep IV. Achnaton. Tato reforma spočívala v prosazování kultu Atona (tento kult se věnoval pouze pozemskému životu) oproti dosud preferovanému kultu Amona, který kladl důraz i na posmrtný život. Proč vůbec k této reformě došlo?
První změny v náboženských představách jsou vidět už za vlády Thutmose IV. Na náboženskou reformu jsou pochopitelně nejrůznější názory a můžeme se na ni dívat z různých hledisek. Jedním z nich může být ekonomický potenciál a fungování egyptského státu. Musíme si uvědomit, že v polovině 18. dynastie disponovalo kněžstvo Amonova chrámu ohromným ekonomickým potenciálem, který byl pochopitelně do jisté míry na úkor panovníka. Amenhotep III. Provedl některé kroky, které nebyly obvyklé u jeho předchůdců, ale v podstatě to bylo jen pokračování postupného vývoje. Amenhotep III. byl první panovník 18. dynastie, který byl uctíván jako božstvo ještě za svého života – nestalo se to v Egyptě, ale v chrámech v Núbii. To je něco, co do té doby bylo naprosto neobvyklé.

Na náboženskou reformu se ale musíme dívat také z politického hlediska. Pokud se podíváme na nálezy z Tell el-Amarny (starověkého Achetatonu) tak zjistíme, že není pravda, že by byly zakázány kulty všech bohů. Protože v těchto nálezech najdeme velké množství předmětů, které se pojí k představám starověkých Egypťanů ve fungování každodenního života. Dochovaly se plastiky a vyobrazení božstev, která měla vliv na každodenní život – například boha Bese, bohyně Tauret atd. tedy božstev, která patřila ke každodennímu životu starověkých Egypťanů a jejich kněžstvo nemělo žádné politické nebo ekonomické ambice.

Pro běžné Egypťany muselo být toto období asi těžko pochopitelné, protože v podstatě ze dne na den zmizely pravidelné svátky a slavnosti, na které si Egypťané zvykli. Ale tyto svátky a slavnosti v podstatě nezmizely, jenom byly nahrazeny jiným typem oslav, které ovšem nebyly zacíleny na jednotlivá božstva, ale na panovníka a jeho rodinu, protože panovník zajišťoval kontakt s nejvyšším bohem – Atonem. Tím, že Achnaton ukázal Atona v podobě slunečního kotouče (protože Aton pochopitelně existoval z dávných dob jako jedno ze slunečních božstev), tak ho vlastně vzdálil prostým Egypťanům, kteří uctívali bohy v antropomorfní podobě.

8. Jakou roli v realizaci této náboženské reformy sehrály manželky Amenhotepa III. a Achnatona – tedy královny Teje a Nefertiti?
To je složitá otázka, protože v případě královny Teje víme, že stejně jako Amenhotep III. byla už za svého života zbožštěna – také v jednom chrámu v Núbii. Pokud jde o její původ, víme, že nepatřila k členkám ani širší královské rodiny, pravděpodobně byla zástupkyní nižší vládnoucí třídy – dost možná pocházela z významné hodnostářské rodiny někde z oblasti Achmímu. Na tom by nebylo nic neobvyklého – panovník při nástupu na trůn „zdědil“ po svém otci všechny jeho ženy (nerada bych používala slovo harém, které mělo v Egyptě trochu jiný význam, než jaký známe pak z osmanského prostředí).

V případě Nefertiti je její původ záhadou – populární teorie, že se jednalo o cizí princeznu, která přišla do Egypta se v dnešní době opouští a stejně jako u královny Teje se její původ hledá v nějaké hodnostářské rodině. Ani její jméno není ukazatelem toho, že by se jednalo o cizokrajnou princeznu, protože Nefertiti se klidně mohla jmenovat jinak a jméno Nefertiti mohla přijmout při nástupu na trůn, podobně jako egyptští panovníci měnili svá jména.

Pochopitelně, že se na dvoře Amenhotepa III. i Achnatona nacházely ženy, které byly „ze zahraničí“, ale ani to není nic neobvyklého. Thutmose III. měl několik manželek, které byly původem z Předního východu, dokonce se podařilo najít hrobku těchto tří manželek, které rozhodně nebyly Egypťanky původem z povodí Nilu.

pokračování