život ve starověkém Egyptě

Slovo sarkofág pochází z řeckého sarkofagos, které znamenalo „to, co jí (co ničí) maso”. Kámen použitý na stavbu starověkých hrobů měl zničit těla, která nebyla spálená. Sarkofágy a rakve byly hlavní součástí egyptských hrobek.

V nejstarších dobách se těla pohřbívala do jam v písku. Těla se pokládala na bok do polohy plodu s pokrčenýma rukama i nohama. Mrtvoly se nemumifikovaly, někdy se zašívaly do kozí nebo gazelí kůže.

Hranaté rakve a sarkofágy dlouho symbolizovaly příbytek zesnulého. Pak přišla radikální změna – rakve a sarkofágy se začaly zhotovovat ve tvaru lidského těla a v jejich výzdobě se náhle objevila zcela nová zobrazení božstev.

V tomto období se používaly především dřevěné rakve nebo rakve z lepeného plátna se žlutým podkladem. Rakve různorodého stylu byly antropomorfní a zdobené mnoha postavičkami. Výjevy znázorňovaly vítězství dobra nad zlem nebo království mrtvých.