Mererův deník – Wádí al-Jarf a starověké molo

Mererův deník, který byl objeven ve Wádí al-Jarf, nám prozrazuje, že v určitém období byl řízením stavby Velké pyramidy byl pověřen Anchhaf – nevlastní bratr Chufua. Anchhaf uspořádal dělníky do týmů po 40ti mužích. Velitelem jednoho takového týmu (fily) byl právě Merer.

Každý z takových týmů měl svoji roli – a to jak na stavbě, tak při dopravě. Měl také svoje jméno, které bylo také na keramických nádobách, které tým používal. Ve Wádí al-Jarf se našlo mnoho střepů staré keramiky a podařilo se zatím identifikovat 6 týmů a jejich jména. Mererův tým se nazýval „Stoupenci lodi“ a byl pojmenován po figuře hada, která byla na její přídi.

Vytvoření takovýchto malých týmů a jejich pojmenování bylo velmi rozumné. Dávalo to každému týmu nejen identitu, ale také vytvořit konkurenci mezi jednotlivými týmy. Tým pracující na těžbě kamene měl jednotlivé bloky označeny svou značkou. To umožňovalo jednak přesnou evidenci a jednak kontrolu práce jednotlivých týmů.

Deník nám také říká, že lodě mezi Turou a Gízou urazili za každý den asi 20 km. Pokud se na každé lodi nacházelo 20 – 30 kvádrů, pak se jedná o opravdu nečekaně rychlý transport. Merer ale popisuje, proč to bylo možné. Lom se totiž nacházel proti proudu řeky Nil, takže když přepravovali náklad, využívali proudu Nilu, který jim dával rychlost. Lehčí loď pak za pomoci větru dostali snáz do lomu. Pokud ale vítr nepomohl, musela nastoupit lidská síla. Merer tak každý měsíc přepravil 200 kvádrů.

Wádí al-Jarf – nejstarší starověký přístav

Archeolog Pierre Tallet objevil na pobřeží Rudého moře 4500 let staré molo, které má tvar písmene L. Za odlivu je vidět i jeho podmořská část, která je 200 metrů dlouhá. Na dně moře bylo objeveno 25 kotev. To všechno potvrzuje, že tento přístav sloužil pro flotilu, která cestovala na Sinaj pro tolik potřebnou měď.

Měď byla potřeba všude – na dláta a klíny pro těžení vápencových kvádrů, na výrobu dýk, nožů a pil. Dláta a sekáčky využívali při své práci kameníci, kteří přímo u pyramidy otesávali pískovcové a vápencové bloky do požadovaných rozměrů pomocí měděných dlát a sekáčků, do kterých bušili dřevěnými palicemi.