Velká Sfinga v Gíze očima Jørna Christiansena – 2. část

Podívejme se nyní na historii ukládání nánosů. Vápencové útvary tvořící Sfingu a ohrazení jejího okolí jsou obvykle rozdělovány do tří členů (člen = část souvrství), jak je zobrazeno na schématu níže.

Velká Sfinga – rozdělení na členy

Velká Sfinga – Člen I:

Tento člen je dobře viditelný v západní části s ohrazujícími zdmi a také utváří spodní část sochy Sfingy. Tato část je nyní pokryta opravnými kvádry. Je většinou tvořen nevrstveným tmavě šedým vápencem obsahujícím zkameněliny a zlomky korálů. Po odhalení vršku byl vystaven zvětrávání a erozi, jak je vidět na topografii a struktuře vrchní části této vrstvy. To vedlo k vysoké poréznosti a horní část vytvořila diskordance pro pozdější usazování. Toto usazování je dobře vidět v západní části obklopujících zdí v místě, kde Člen II přechází do Členu I.

Seizmický lom vlnění způsobil na zemi v oblasti ohrazení za Sfingou výrazně vyšší rychlost ukládání sedimentů. To je v souladu s výsledky pozorování, podle nichž je zem v oblasti ohrazení dobře vsazena do méně zvětralé oblasti členu I vzadu na Sfinze. Oproti tomu v přední část probíhalo ukládání sedimentů kvůli vysoké poréznosti pomaleji. Rychlost ukládání je srovnatelná s tou v horní části zvětralé diskordance (nekonformity) členu I.

Velká Sfinga – Člen II:

Tento člen zahrnuje zbývající zdi ohrazení a tělo Sfingy až k jejímu krku. Člen II je tvořen z vrstvených úrovní velmi jemnozrnného světle žlutošedého vápence s viditelnými zkamenělinami a částečně překrývá Člena I. Jeví se jako usazeniny z mělkého přístaviště, ukládané s nízkou energií v prostředí laguny, kde vnitřní vrstvení odráží různou hloubku vody, úroveň energie a velikost zrn v průběhu usazování.

Velká Sfinga – Člen III:

Tato část představuje pouze hlavu Sfingy, která se jeví jako vytvořená z více homogenního žlutohnědého vápence, na kterém je vidět vrstvení. Kvůli použití cementu při opravných pracích a velké vzdálenosti hlavy však bylo podrobné posouzení obtížné. I když je hlava v porovnání s tělem mnohem menší, nikdo dosud nenavrhl, že mohla být přetesána mnohem později po vytesání těla, a proto se jeví jako méně erodovaná. Můžeme předpokládat, že tento člen skály byl topograficky nejvyšším bodem před vytesáním Sfingy, ale dlouho předtím byl součástí jednotné vrstvy pokrývající celou náhorní plošinu v Gíze.

Další historie pohřbívání těchto členů v průběhu raných třetihor (období před cca 50 – 30 mil. lety) nebyla zkoumána, ale vzhledem k pozorovanému stupni zpevnění skály musela být na vrchní část Členu III na plošině v Gíze nanesena značně velká část usazenin.

Zdroj: GEO Expro (online na http://www.geoexpro.com); Český překlad: Alííí