Velká Sfinga v Gíze očima Jørna Christiansena

O skutečném stáří Velké Sfingy v Egyptě se stále vedou dlouhé diskuze. Někteří odborníci věří, že ke stanovení data pomohou analýzy vlivu zvětrávání a eroze. Jenže – podporují tuto teorii i geologické výzkumy a pozorování? Jørn Christiansen si to nemyslí.

Velká Sfinga stojí na plošině v Gíze na západním břehu Nilu v Egyptě u tří pyramid z období 4. dynastie (oranžový obdélník). Na první pohled se Velká Sfinga a zdi, které obklopují její okolí na plošině v Gíze v Káhiře, jeví jako dlouhodobě vystavené vodní erozi a navíc také erozi způsobené větrem a pískem.

Jørn Christiansen nedávno okolí Sfingy navštívil, aby studoval vápencovou skálu, a došel k jinému závěru. Skála měla na sobě jasné známky zvětrávání a rozrušování, většinou způsobené dešťovou vodou pronikající roztříštěným vápencem, dlouho předtím než do ní byla Sfinga vytesána. Voda hrála při erozi samotné Sfingy pouze nejednoznačnou roli, protože stopy po ní se nedají rozlišit od stop dřívějšího zvětrávání.

Příroda zde sehrála trik, když vytvořila rozrušený povrch na pohled starší, než ve skutečnosti je. I zkušení geologové pak usoudili, že Sfinga musela být vytesána v období, kdy byl Egypt vystaven nespoustaným sezónním dešťům, a proto je o několik tisíc let starší, než jak určili archeologové.

Jak stará je Velká Sfinga?

Většina egyptologů připisuje vytesání Velké Sfingy králi Rachefovi ze 4. dynastie Staré říše, přibližně v roce 2.500 př. n. l. Datování Sfingy do období před dynastiemi, podle hypotézy o vodní erozi, bylo poprvé navrženo autorem Johnem A. Westem v jeho knize Serpent in the Sky.

V roce 1992 byl tento závěr dále rozpracován v pojednání geologa Dr. Roberta M. Schocha, Redating the Great Sphinx of Giza, které se zabývá vědeckými výzkumy zvětrávání a eroze a ve kterém došel Schoch k závěru, že svislá eroze byla způsobená vodou až po vytesání Sfingy. To podnítilo debatu s egyptology, která probíhá už více než 20 let. Dřívější datování Sfingy dále inspirovalo výzkumníky a spisovatele ke spojování Sfingy se starověkou ztracenou civilizací jako byla ta na Atlantidě.

Sfinga se nachází na plošině v Gíze a směřuje k východu. Všimněte si, že je jižní zeď (červená) postavená rovnoběžně se vzestupnou cestou spojující údolní chrám s Rachefovou pyramidou.

Při zkoumání Sfingy a jejího okolí studoval Jørn Christiansen skály jak na vnitřní straně zdí, které ji obklopují, tak i vnější zdi jejího ohraničení. Možné bylo pouze vizuální zkoumání, takže nedělal žádné časoměrné analýzy skály.

Přesto byly na tomto místě skvělé podmínky pro zkoumání, analýzu a interpretování vápencových útvarů z prostorového hlediska, protože stěny kolem Sfingy byly vytesány tak, že jsou na sebe kolmé a mají výšku až 10 metrů. Navíc je část vzestupné cesty na jižní straně Sfingy odkryta až na podloží a nabízí tak pohled „jako na mapu“ pro podrobné porozumění rozdělení celého útvaru.

Zdroj: GEO Expro (online na http://www.geoexpro.com); Český překlad: Alííí