Egyptští písaři trpěli bolestí zad a čelistí

Odborníci z Univerzity Karlovy, Národního muzea a Českého vysokého učení technického zkoumal kosterní pozůstatky 69 mužů. Bylo mezi nimi 30 písařů, kteří byli pohřbeni v Abúsíru mezi lety 2700 – 2180 př.n.l. A ukázalo se, že egyptští písaři měli degenerativní změny, které se u nich vyskytovali častěji než u mužů, kteří se věnovali jiným povoláním.

Jednalo se zejména o:

Petra Brukner Havelková z Antropologického oddělení Národního muzea uvedla, že tato zjištění mohou napomoct s identifikací neznámých osob u kterých se neví, jak žili a jaká byla jejich práce. „Pokud tedy bude nalezena kostra muže se silně degenerovanou krční páteří, artrózou čelistního i ramenního kloubu nebo palce pravé ruky či kolene, bude na prvním místě otázka, zda to také nebyl písař,“ uvedla Brukner Havelková, která je také členkou Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.

Opotřebení čelisti žvýkáním rákosu

Změny na krční páteři a ramenech písařů mohlo způsobit dlouhodobé sezení se zkříženýma nohama, typické právě pro písaře. Egyptští písaři tak seděli bez opory rukou, s hlavou předsunutou dopředu a ohnutou páteří.

Kolena, kyčle a kotníky naznačují, že písaři seděli s levou nohou vkleče, nebo se zkříženýma nohama. Sochy a výzdoba v hrobkách zobrazují písaře, kteří při práci buď stojí nebo sedí v “tureckém sedu”.

„Opotřebení čelistních kloubů by se mohlo zdát u profese písaře jako velmi překvapivé, ale pravděpodobně bude důsledkem žvýkání konců stonků rákosu do podoby štětců,“ dodává Veronika Dulíková z Českého egyptologického ústavu Filozofické fakulty UK.

Zdroj: iDnes a iRozhlas