Meretseger – bohyně Théb (Vasetu)

Meretseger byla staroegyptská bohyně nekropole ve Vasetu (Thébách). Théby (Vaset) byly Herodotem popsány jako město sta bran. Tato bohyně dohlížela ze skalních vrchů na zesnulé v jejich hrobkách v Údolí králů a ochraňovala je. Chránila také oblast před zločinci a lamači přísahy (pravda – ne moc úspěšně). Všichni, kteří měli zlé úmysly zasáhla hadím uštknutím nebo slepotou.

Meretseger – bohyně pouze pro Théby

Dělníci z Dér-el Medíny se báli jejího hněvu, prosili o odpuštění, o lék na slepotu či jedovaté kousnutí, neboť věřili, že je zasáhla. Věřili, že je to milosrdná bohyně, která by je vyléčila, kdyby učinili pokání. Moc bohyně Meretseger nepřesahovala tuto nekropoli, takže nebyla uctívána v celém Egyptě. To nebylo u egyptských bohů zrovna obvyklé.  Přestože byli uctíváni hlavně v jednom či druhém městě, nebyli zosobněním tohoto místa. Kdo chtěl uctít bohyni Meretseger, musel být v její blízkosti. Uctívali ji hlavně lidé, kteří pracovali na nekropoli, stavěli a zdobili hrobky faraonů Nové říše.

Meretseger byla obecně zobrazována jako svinutá kobra nebo jako kobra s ženskou hlavou. Příležitostně byla také ukázána jako žena s kobrou. Její jméno „Ta, která miluje ticho“. Věřilo se jí, že žije na určitém vrcholu ve tvaru pyramidy na horském řetězci nad Údolím králů. Občas byla uctivě nazývána jako „Vrchol Západu“.

Často byla spojována s Ptahem kvůli dělníkům v Dér-el Medíně. Ptah byl patronem dělníků, kteří pracovali na stavbě a zdobení královských hrobek. Dvě hlavní božstva těchto dělníků byla přirozeně předvedena společně – ochránkyně mužů a božstvo, které vedlo jejich ruce, zatímco pracovali na hrobkách. Malý chrám těchto dvou božstev byl postaven poblíž Údolí královen.

„Máme přiznání Neferabu, skromného dělníka na pohřebišti, který přiznává, že byl za své hříchy spravedlivě zasažen nemocí. Poté prohlásil, že byl vyléčen „vrcholem Západu“, když nejprve učinil pokání a horlivě prosil o odpuštění.“ (Egyptská mytologie, Paul Hamlyn)

Meretseger byla bohyně, která přinesla strach do srdcí lidí z Vasetu, přesto byla také odpouštějícím božstvem. Hřích nebyl součástí egyptského myšlení. Byla to bohyně, která chránila a uzdravovala ty, kdo přiznali své hříchy, a žádali o její milost. Upevněna na vrchol jedné hory, dohlížela na lidi, kteří pracovali na nekropoli Vasetu. A když zde nikdo nepracoval, její ochrana již nebyla potřeba, a tak její uctívání zmizelo, když lidé odešli pohřbívat mrtvé v jiných oblastech Egypta.