Používání arsenu ve starověkém Egyptě

Český egyptolog Martin Odler a archeometalurg Jiří Kmošek jako jedni z prvních na světě zkoumají kovové předměty z doby Staré říše. Potvrdili, že používání arsenu ve starověkém Egyptě bylo už v období Staré říše. Egyptští metalurgové už v době stavitelů prvních pyramid uměli vyrábět slitiny, které vyhovovaly předmětům pro konkrétní použití.

„O zpracovávání kovů ve starém Egyptě toho zatím moc nevíme, egyptologický odborný svět se o tento výzkum teprve začíná zajímat. Mimo jiné proto, že až v posledních letech existují metody, které artefakty tolik neničí a k analýze je potřeba jen nepatrný vzorek,“ shodují se Martin Odler a Jiří Kmošek. Předměty, které byly zkoumány byly dlátka, čepele velkých seker, skoby, kování, jehly nebo rybářský háček.

Jiří Kmošek vysvětluje, jak takový výzkum probíhá. „Je potřeba odebrat vzorek a v laboratoři s ním pracovat. Ale slovo vzorek dejme do uvozovek. Soubor těchto 15 předmětů má celkovou váhu do 100 gramů, z ní odečtěme přibližně třetinu váhy korozních produktů. Z každého předmětu jsme vrtáčkem o průměru do jednoho milimetru odebrali jednotky až desítky miligramů, takže v součtu ne více než jeden gram ze všech předmětů. Jsou to miniaturní dírky z dobře volených míst, která je pak možné retušovat. Předmět není nijak ohrožen a „vzorek“ uspokojí potřebu několika různých analýz.“

Metalurgové a používání arsenu ve starověkém Egyptě

I když se v hrobkách občas našli předměty s vyšším obsahem arsenu, šlo spíše o výjimky. Nyní se ale objevil soubor předmětů, kde většina z nich obsahuje víc než 1% arsenu. Dosud se přitom mělo za to, že v období Staré říše byl arsen přirozená příměs měděné suroviny – nikoliv záměrně přidaný prvek. Nyní ale všechno nasvědčuje tomu, že probíhala systematická výroba předmětů, která se soustředila na výběr surovin tak, aby bylo možné vyrobit ideální slitinu pro danou potřebu.

Hlavním nalezištěm měděné rudy byl ve starověkém Egyptě Sinajský poloostrov. Ale kde se bral arsen? Zatím se zdá, že legování (metalurgický postup zlepšování vlastností kovu či slitiny kovů přidáním příměsi dalších látek) pravděpodobně probíhalo přímo na sídelních lokalitách. Jiří Kmošek k tomu říká: „Předpokládáme, že se jedná o různé minerály arsenu, které se v Egyptě vyskytují ve Východní poušti. Ale také víme, že arsen ve formě metalurgických polotovarů byl předmětem obchodu na celém Blízkém východě.“

Egyptští metalurgové

Když se podíváte na internet, dozvíte se, že arsen je toxický polokovový prvek. Toxické jsou ale jen oxidy arsenu. Při zpracování mědi obsahující arsen nebo při přidávání arsenu do mědi vznikaly páry na bázi oxidu arsenu. Ty unikaly do prostředí a hutníci byly nepochybně těmito párami zasaženi. To se muselo pochopitelně podepsat na jejich zdravotním stavu.

Chetejovo naučení (známé jako Satira na povolání) přeložil Břetislav Vachala se o metalurzích píše, že zapáchají. To může být právě v důsledku arsenových výparů. Metalurgové pracovali s velmi nebezpečnými látkami, nejenom arsenem, ale třeba i se sírou nebo olovem, a i když asi používali nějaké ochranné prostředky, byly pouze jednoduché.

Někdy se říká, že starověcí Egypťané byli nejstarší recyklátoři na světě. Martin Odler k tomu říká: „Je to tak, a i kovy se ve starověku masivně recyklovaly. Z hrobek pochází především modely, ale z celé archeologie starého Egypta máme jen málo artefaktů používaných v praktickém životě. V dizertační práci jsem sečetl známé nástroje a zbraně, a těch velkých kusů je několik stovek. Prostě většina byla z recyklovaného materiálu.“