Proč se faraoni neusmívali

Proč se faraoni na žádné ze svých soch neusmívali? Odpověď na tuto otázku se pokusila najít Judith Millerová (zubní lékařka). Podívejme se tedy na výsledky jejího bádání, které proběhlo na mumii faraona 18. dynastie Amenhotepa III. Co tedy stálo za tím, že se snad žádný z faraonů neusmíval?

Amenhotep III. byl zcela nepochybně jedním z nejvýznamnějších faraonů starověkého Egypta. Vláda tohoto panovníka 18. dynastie byla nazývána “Zlatým egyptským věkem”. Egyptská říše byla mocná a pohádkově bohatá – krom Egypta do ní patřila Núbie, Palestina, Libanon a část Sýrie. Amenhotep III. její území dále rozšiřoval, ale nikoliv vojensky, nýbrž dynastickými sňatky s dcerami sousedních vládců.

Za vlády Amenhotepa III. vrcholil tzv. “krásný styl” v architektuře, sochařství a malbě. Nechal postavit nebo přestavět řadu chrámů (mimo jiné slavný chrám v Luxoru). Z dalšího chrámu západně od Luxoru se dochovala dvojice gigantických soch znázorňujících sedícího Amenhotepa III. známá jako Memnonovy kolosy. Každá z těchto soch je vytvořena z jediného kusu křemencového bloku (sochy jsou vysoké asi 20 metrů).

Co odhalil rentgen

Amenhotep III. se chtěl nesmazatelně zapsat do historie starověkého Egypta a to se mu povedlo nejen díky rozkvětu umění a celé říše, ale také se proslavil jedním z nejhorších chrupů ze všech faraonů.

Rentgen mumie Amenhotepa III. odhalil, že jeho chrup byl v naprosto dezolátním stavu a odborníci se domnívají, že život musel být pro faraona utrpením. Dlouhé roky totiž musel trpět prudkými bolestmi zubů, záněty dásní, abscesy, záněty okostice a kostí. U tohoto objevu stála již jednou zmiňovaná Judith Millerová.

Velké množství lidí trpělo bolestmi zubů a záněty a řada z nich na následky zánětů a následných otrav umírala. Prozkoumala několik set lebek – především čelistí – všech věkových kategorií ve všech obdobích starověkého Egypta (krom přechodných období).

Vývoj problémů se zuby

Období v dějinách Egypta	Procento populace trpící zubním kazem
Období před vznikem dynastií	16%
Období Nové říše	25%
Období Ptolemaiovců a římské nadvlády	34%

Chybějící zuby byl ten nejmenší problém. Zuby Egypťanů byly opotřebované často až ke kořínkům, někdy byly bez skloviny a proděravělé kazy. Vlivem infekcí pak vznikaly abscesy a čelistní kosti byly poškozeny. Někdy vyvolal chronický zánět kosti otravu a následnému úmrtí.

Zajímavé také je, že se postupně měnilo umístění kazů. Zpočátku postihovaly především krčky zubů hned u dásní (týkalo se to zejména dospělých). V pozdějším období (asi kolem roku 500 př.n.l.) objevila Judith Millerová kazy na korunkách zubů a postihovaly děti ve stejné míře jako dospělé. Objevily se také případy paradentózy a to nejvíce v období Nové říše (zejména Amenhotep III.) a předpokládá se, že tehdy trpělo paradentózou 43% obyvatel.

Problémem bylo složení stravy

Co vedlo k tak kritickému stavu chrupu Egypťanů? Stravovací návyky jsou známé – ve většině hrobů nacházeli archeologové velké množství potravin, které s sebou dostával zemřelý, aby v posmrtném životě netrpěl hlady. Podle těchto nálezů jedli Egypťané zdravě – měkkýše, ryby, zvěřinu, hovězí.

V období před dynastiemi se lidé živili stravou bohatou na proteiny, kterou získávali především lovem a sběrem plodů. Zhruba 4000 let př.n.l. se podél Nilu začalo rozvíjet zemědělství a strava obsahovala více uhlovodanů (cukrů). V období prvních faraonů kolem roku 3100 př.n.l. se začali lidé zabývat pastevectvím a to znamenalo zvýšení podílu masa (proteinů) v jejich stravě.

Nemůžeme opomenout ani fakt, že život starověkých Egypťanů výrazně ovlivňoval Nil. Zátopy střídala období sucha spojená často s hladomorem, což se projevovalo i na kvalitě kostí a zubů. Za normálních okolností jedli Egypťané pestrou stravu. Pěstovali ječmen a pšenici a z těchto surovin vyráběli chléb a pivo. Jedli velké množství luštěnin, zeleniny a ovoce, Nil byl velkou zásobou ryb, chovali kachny a husy, pili mléko a pravděpodobně vyráběli také sýry.

Záludný chléb

Nabízí se tedy otázka jak je možné, že při tak pestré stravě měli Egypťané (dokonce i faraoni, kteří bídou rozhodně netrpěli) tak špatný chrup? Hlavní příčinou byl pravděpodobně chléb, který byl základní potravinou a vyrábělo se ho asi 40 druhů. Základní surovinou pro jeho výrobu byla pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum), druh pšenice s velice drobnými zrny. Analýzy dochovaných bochníků ukazují, že chléb byl plný plev a kamenného prachu z mlýnských kamenů a písku, který se dostal do chleba při pečení v pecích umístěných venku. Výsledkem byl chléb, který rychle obrousil zubní sklovinu.

Tento chléb měl nejen abrazivní účinky, ale byl také velmi lepivý. Egypťané si tehdy pravděpodobně nečistili zuby (alespoň o tom nejsou žádné důkazy) a tak lepivý chléb zůstával na koříncích zubů dlouho po jídle. Vznikal tlak, dásně klesaly a na krčcích se rodily kazy.

S příchodem Řeků ve 4. stol. př.n.l. se stravovací návyky v Egyptě změnily. Hrubý chléb z pšenice dvouzrnky nahradil chléb z tzv. “tvrdé mouky” (Triticum durum), která je dnes známá jako semolina a vyrábějí se z ní například nejhodnotnější těstoviny. Tyto výrobky obsahují dnes (stejně jako ve starověku) vyšší podíl lepku a nižší podíl škrobu než pšenice měkké.

Egypťané stejně jako dnešní Arabové milovali sladkosti, což byl další důvod vzniku kazů. Egypťané milovali med, který byl až do období Ptolemaiovců potravinou faraonů a obětinou pro bohy. Za vlády Ptolemaiovců se situace změnila – spotřeba potravin prudce vzrostla a s tím i spotřeba sladkostí. Med byl dostupný všem, v oblibě byly fíky a datle. Úměrně s tím stoupl i počet kazů.

Proč nebyli zubaři

Nezodpovězenou otázkou zůstává, proč v tak vyspělé civilizaci, kde byla medicína na poměrně vysoké úrovni, neexistovali zubaři. V mnoha případech by k záchraně před komplikacemi stačilo vytrhnout zkažený zub. Některé zuby musely být podle Judith Millerové díky paradentóze tak vyviklané, že by je stačilo vytáhnout jen rukou.

Amenhotep III. odešel na věčnost bez všech předních zubů, ale člověk (a faraon zvlášť) měl jít na věčnost se všemi částmi těla. Zubů se to zřejmě netýkalo. Z náboženského hlediska narozdíl od končetin nebo prstů, které byly nahrazeny protézami, nebyly nezbytné.

Amenhotep III. nebyl ve své době výjimkou. Největší faraon Nové říše Ramesse II. měl také velmi špatný chrup, zuby měl obroušené až ke kořínkům a prokazatelně trpěl silnou paradentózou, zánětem čelistní kosti a ve spodní čelisti měl velmi mnoho abscesů. Není tedy divu, že se panovníci na sochách neusmívali.

Zdroj: Lidové noviny