- Dub 5, 2010
- Pavel Felgr
- Zajímavosti
- 0 Comments
Deset ran egyptských, kterými byl stižen Egypt za to, že faraon nechtěl nechat odejít izraelský lid, nemusí být jen mýtem. Podle vědců se skutečně staly a byly důsledkem klimatických změn a sopečné erupce. Na základě nových výzkumů vědci podle National Geographic Society tvrdí, že pro deset pohrom existují důkazy o začátku putování do Země zaslíbené popsaném v knize Exodus. Vykreslují řetěz přírodních jevů, které vyústily v katastrofy.
Egyptské rány dopadly podle archeologů na starověké město Piramesse v nilské deltě, které bylo sídelní metropolí za vlády Ramesse II., který vládl mezi lety 1279-1213 př.n.l. Město bylo také před 3000 lety opuštěno nejspíše právě v důsledku biblických pohrom.
Klimatické změny příčinou pohrom
Klimatologové, kteří své studium zaměřili na vývoj podnebí v tomto období, zjistili výraznou proměnu, která poznamenala konec vlády Ramesse II. Rekonstrukci klimatu jim umožnily analýzy stalagmitů v egyptských jeskyních, které obsahují radioaktivní prvky.
Ramesseovu dlouhou vládu provázelo stabilní teplé a vlhké klima, které však na konci přešlo náhle v období sucha. “Ramesse vládl v éře bohaté na srážky a jeho země vzkvétala. To však trvalo jen několik desetiletí. Pak se klima rychle zhoršilo,” uvedl profesor Augusto Magini, paleoklimatolog z Univerzity v Heidelbergu. Ramesse II. patří mezi nejslavnější a nejdéle vládnoucí faraony starověkého Egypta, jeho velkolepé stavby a kolosální sochy zdobí dodnes celý Egypt. Delší vládu než Ramesse II. dokládají prameny pouze u Pepi II. na konci Staré říše.
Řasy a sinice jako “krev”
Náhlý vzrůst průměrných teplot způsobil podle vědců nejprve rapidní pokles hladiny životadárného Nilu, který se z veletoku změnil na mělkou bahnitou řeku. Vytvořily se tak podmínky pro první egyptskou ránu – vody Nilu se proměnily na krev. Biolog Stephan Pflugmacher z Leibnizova ústavu v Berlíně se domnívá, že tento úkaz souvisel s namnožením řas a sinic. A jedna z nich známá i pod názvem Burgundská krev (Oscillatoria rubescens), může vodě dodat neobvyklou rudou barvu. Mimo jiné má podíl na pojmenování Rudého moře.
Žáby, komáři a mouchy – logický následek
Líný, na živiny bohatý tok v horkém počasí pak vedl k dalším pohromám – zaplavení Egypta žábami, komáry a mouchami. Žáby se vyvíjejí v mělkých vodách a jejich vývoj může být v zátěžové situaci urychlen působením hormonů. Jedovaté řasy mohou být takovým činitelem, který spustí rychlejší vývoj žab a jejich migraci z otráveného prostředí. Ovšem ohromné množství žab v nehostinných podmínkách vede i k jejich rychlému úhynu. Rychlý úhyn žab vytváří příhodnější podmínky pro mouchy a komáry, které patří k hlavním přenašečům chorob. Žáby jako hlavní predátoři snižující počty hmyzu jsou ze hry a roje much a komárů napadají dobytek i lidi.
Posloupnost ran je zachována – šíří se dobytčí mor. Nákaza, nedostatek čerstvé pitné vody a potravin pak u lidí může vyvolat epidemii. Komáři jsou i dnes přenašeči malárie a horečnatých onemocnění. Ovšem po této šesté ráně egyptské vstoupila do hry jiná událost, která se stala 600 kilometrů daleko a postarala se o další tři pohromy: krupobití, kobylky a temnotu.
Výbuch sopky Théra přinesl krupobití
Do sledovaného období totiž spadá jedna z největších erupcí v lidských dějinách – výbuch sopky Théra, která byla součástí ostrova Santoriny. Tato sopka před 3500 lety vyvrhla do atmosféry miliardy tun sopečného popela. Nadine von Blohm z Ústavu pro fyziku atmosféry v Německu vytvořila model, podle kterého se mohla oblaka vulkanického popela srazit s bouřkovým systémem nad Egyptem a způsobit silné krupobití, které není pro tuto oblast obvyklé.
Invaze kobylek pak podle kanadského biologa Siro Trevisanata také souvisela se sopečným spadem. Protože popel stimuluje srážky a tím vlhkost, což zvyšuje i pravděpodobnost migrace kobylek. A předposlední rána – temnota vyplývá ze zaclonění slunečního svitu. Ostatně archeologové při vykopávkách v Egyptě zjistili přítomnost sopečného popela, přestože v Egyptě se žádná aktivní sopka nevyskytuje. Analýza jeho složení v příslušné době pak potvrzuje shodu s ostrovem Santorini.
Pokud jde o poslední ránu – smrt prvorozených, tu dávají vědci do souvislosti s plísní, která napadla obilí, a protože prvorození dostávali jako první svůj díl, mohli být i prvními obětmi. Biblický příběh tak v očích vědy vychází jako logický sled událostí, které mohly snadno přimět k emigraci z Egypta velké skupiny obyvatel, zvláště pokud se jednalo o lidi druhé nebo ještě nižší kategorie, což byli v zemi faraonů všichni cizinci, nejen Izraelité.
Zdroj: Novinky.cz
