Pepi II. – nejdelší vláda faraona v Egyptě

Šedesát čtyři let! Tak dlouho údajně trvala nejdelší vláda faraonských dějin, vláda faraona 6. dynastie Pepi II. Nepříjemným důsledkem jeho výjimečné dlouhověkosti ovšem byl politický chaos. Ten dosáhl takových rozměrů, že jeho smrt byla zároveň koncem zlatého věku.

Pepi II., čtvrtý nebo pátý faraon 6. dynastie (2360 – 2180 př.n.l.), byl pravděpodobně synem Pepi I. a Anchesenmerire II. Ta byla princeznou pocházející z Abydu (Abedžu). Před Pepim II. vládl jeho nevlastní bratr Merenre, který ovšem u moci zůstal jen velmi krátce, zřejmě jen pět nebo šest let. Merenre svou krátkou vládou navázal na politiku svého otce Pepi I. Těžil v dolech na Sinajském poloostrově a pod vedením věrného generála Veniho podnikal vojenská tažení do Palestiny.

Faraonem v sedmi letech

Když nastoupil na trůn, bylo pouhých sedm let, a nemohl tedy sám panovat. Jako regenti tak místo něj vládli jeho matka Anchesenmerire II. a matčin bratr a Pepiho strýc Džau. Ten už za Merenreovy vlády vykonával funkci vezíra. Anchesenmerire II. byla zcela jistě velmi silnou osobností, která výrazným způsobem zasahovala do politických dějin Egypta. Na vápencovém bloku pocházejícím z jejího zádušního chrámu se dochoval nápis, který Anchesenmerire II. popisuje jako “královskou manželku Pepi I. a Merenrea a matku krále Pepi II.”.

Když dospěl do věku, v němž mohl začít samostatně vládnout, navázal na politiku svého otce a nevlastního bratra. Nezkušenému faraonovi jistě stále pomáhal dřívější regent Džau. Soustředil se na Sinajský poloostrova zemi Punt (s níž faraoni obchodovali již za vlády 5. dynastie), odkud se dováželo stále více vzácných kovů.

Pepi II. se zajímal i o Núbii, která měla pro egyptské hospodářství zásadní význam. Na počátku své vlády panovník podnikl vítězná tažení v oblasti Dongoly. Další tažení podnikl ještě dále na jih, do země Jam, která se rozkládala jižně od Buhénu mezi druhým a třetím kataraktem.

Pepi II. a jeho stavební činnost

Pepi II., o kterém toho vlastně moc nevíme, byl zřejmě nepříliš výrazným faraonem, který se vyznačoval jen svým nezdolným zdravím. Podílel se na zkrášlení svého hlavního města Memfidy (Mennoferu) a důležitých měst v Horním Egyptě.

Pyramida Pepi II. stojí v jižní části Sakkáry (Sakkára je nejstarší nekropole starověkého Egypta) o “skromné” výšce 50m. Jeho vláda byla příliš dlouhá a královská moc se postupně oslabovala ve prospěch nomů. Král byl dokonce donucen k vydání dvou dekretů o imunitě, jimiž zbavil povinnosti platit daně a jiné odvody všechny lidi a majetek patřící k Minovu chrámu v Koptu.

Ve druhé polovině Pepiho vlády se začala stále více projevovat nespokojenost zemědělců, až se nakonec proti úředníkům státní správy vzbouřili. Kromě těchto lidových povstání musel starý panovník čelit i nátlaku egyptských boháčů, kteří pro provádění svého zádušního kultu získávali další a další pozemky po celé zemi, což ještě zvyšovalo nerovnosti mezi společenskými vrstvami.

Jeho smrtí skončil zlatý věk Staré říše a začalo nepokojné První přechodné období, poznamenané nejistotou a chaosem. Spory o trůn vedly k nevyhnutelné krizi. Na trůn usedl Merenre II., jeden ze synů, které měl se svou nevlastní sestrou Neit. Merenreovou manželkou byla údajně královna Neitokret, která se stala poslední panovnicí 6. dynastie.

Manželky: Neit (matka Merenre II. a královny Neitokret); Udžebten; Iput II. (matka další budoucí manželky Anchesenpepi IV.); Anchesenpepi III. (dcera Merenrea I.); Anchesenpepi IV.