Pokud se podíváme na starověký Egypt z hlediska zdravotnictví, pak se jednalo o velmi vyspělou zemi. Nešlo jen o sofistikované metody léčby různých úrazů a nemocí, ale také o systém státem hrazené zdravotní péče. Toho využívali například řemeslníci pracující na stavbě hrobek v období Nové říše (cca 1550–1070 př. n. l.). Lékařské postupy v Egyptě byly velmi moderní (na svou dobu), což dokazuje Ebersův papyrus.

Zdravotní péče o řemeslníky na hrobkách

Příkladem může být muž jménem Merysekhmet. Podle dochovaného textu zvládl dojít dva dny po sobě k hrobce, na které pracoval. Neměl ale dostatek sil na to, aby odvedl obvyklý výkon. Vrátil se tedy zpět do vesnice, kde odpočíval dalších deset dnů, dokud se neuzdravil.

Kromě bezplatné lékařské péče měli pracovníci také nárok na podporu v době nemoci. Byl jim k dispozici lékař, který měl „k ruce“ asistenta a v jejich dokumentech archeologové našli návody k přípravě léků.

Ze starověkého Egypta se dochovala celá řada papyrů, které obsahují postupy pro léčbu konkrétních chorob. Papyry obsahují také seznamy přípravků, kterými lze léčit jednotlivé zdravotní problémy a onemocnění. Často jsou v nich využívány nejenom různé rostliny, ale i ovoce nebo med. Přestože je spektrum popsaných léčiv poměrně široké, hojně se na podporu jejich účinků používají rovněž zaklínadla.

Ebersův papyrus – moderní lékařské postupy v Egyptě

Egypťané považovali onemocnění za určitou kontaminaci těla, což je pohled, který se přibližuje dnešní době. O jejich pokročilých medicínských znalostech svědčí zejména Ebersův papyrus. Ten se datuje do období kolem roku 1550 př. n. l. a patří mezi nejstarší dochované medicínské písemnosti. Je asi dvacet metrů dlouhý a obsahuje recepty, popis léčebných metod i nemocí samotných. Jsou v něm kapitoly o srdci, psychických problémech včetně deprese, i pojednání o antikoncepci, diagnostice těhotenství a dalších gynekologických záležitostech, střevních onemocněních a parazitech, očních a kožních problémech, stomatologii a chirurgické léčbě abscesů a nádorů, stavbě kostí a popáleninách.

V Rosicrucian Egyptian Museum v Kalifornii při zkoumání mumií učinili vědci zajímavý nález.. Do nohy jedné z nich byl dávným operatérem umístěn kovový šroub o délce zhruba třiadvaceti centimetrů. Ten spojoval dolní část nohy ke zbytku končetiny. Dokonalé spojen překvapilo i současné lékaře, protože se blíží moderním metodám. Šroub je navíc vyroben v podobném designu, jako jsou ty dnešní, a to přitom od operace uběhly zhruba tři tisíce let.

Náhrada prstu u nohy sloužila ke snazší chůzi a byla vyrobena ze dřeva a kůže.

Náhrada prstu u nohy sloužila ke snazší chůzi a byla vyrobena ze dřeva a kůže.

Zdroj: Vitalia.cz