Zubařství ve starověkém Egyptě

Zuby – to byl další problém většiny starověkých Egypťanů. O zubařství ve starověkém Egyptě se více dočteme v papyru Edwina Smithe. Tento papyrus pochází zhruba z roku 1600 př. n. l.. Obsahuje detailní chirurgické manuály včetně podrobných pokynů, jak léčit také onemocnění ústní dutiny.

Papyrus Edwina Smihthe dokonce popisuje rakovinu, kterou řadí mezi beznadějné případy. Těch je v papyru popsáno více, avšak použití magie radí text papyru pouze v jediném případě. Zhruba v této době se uskutečňují první drobné zubařské zákroky, které pomalu připravují cestu ke složitějším postupům, jako je trhání zubů nebo řezání dásní. Hovoří se také o použití rovnátek. Pro ty, kteří mají potíže s nevábně páchnoucím dechem se připravují pastilky z medu, koření a bylinek.

Záludný chléb

Hlavní příčinou špatného stavu zubů (a to nejen u prostých lidí, ale i u faraonů) byl pravděpodobně chléb. Ten byl základní potravinou a vyrábělo se ho okolo 40 druhů. Základní surovinou pro jeho výrobu byla pšenice dvouzrnka (Triticum dicoccum), druh pšenice s velice drobnými zrny.

Provedené analýzy dochovaných bochníků dokazují, že chléb byl plný plev a kamenného prachu z mlýnských kamenů a písku. Plevy a prach z kamenů se dostaly do chleba při pečení v pecích umístěných venku. Výsledkem byl chléb, který rychle obrousil zubní sklovinu. To pak způsobovalo velké bolesti a práci pro zubaře.

Zubařství ve starověkém Egyptě bylo na vyspělé úrovni (pokud vezmeme v úvahu dobu, o které mluvíme), ale problém se zuby byl příčinou toho, proč se faraoni neusmívali na jejich vyobrazeních.

Papyrus Edwina Smithe