Veni – od úředníka po generála

Veni se narodil v urozené rodině za vlády faraona Tetiho přibližně před 4 500 lety. Stal se nejvěrnějším služebníkem Tetiho nástupců z 6. dynastie, Pepi I. a Merenrea. Tento čestný muž byl nejen váženým válečníkem a bezúhonným správcem královských panství, ale především důvěrníkem a přítelem egyptských faraonů.

Za Staré říše nebylo výjimkou, že se dětem z nejurozenějších rodin dostávalo vzdělání v královském paláci. Je možné, že se Veni, budoucí generál a vítěz nad egyptskými nepřáteli, vzdělával vedle královských dětí. Bylo mu asi deset let, když si oblékl suknici symbolizující jeho vstup mezi dospělé. Byl tehdy jmenován “představeným palácových nájemců”.

Vzestup Veniho

Když zemřel faraon Teti, nastoupil na trůn ještě mladý Pepi I. Veni, který byl možná s novým panovníkem vzděláván, se stal jedním z oblíbenců Pepi I. a byl jmenován “správcem Velké svatyně”, což znamenalo, že se staral o veškerá královská panství, přijímal a školil palácové služebnictvo a spravoval pozemky patřící faraonovi. Krátce nato byl Veni jmenován ještě “knězem – předčitatelem”.

To byla významná funkce, neboť Venimu dávala pravomoc dohlížet na řádný průběh všech kultů uctívaných na faraonském dvoře. Dalším projevem důvěry Pepi I. bylo udělení titulu “představeného kněží pyramidového města”. Dostal na starost stavbu faraonovy zádušní pyramidy, která se budovala severně od pohřebiště v Sakkáře.

Veni se rovněž honosil titulem “jediný přítel”, který obvykle odkazoval na fakt, že se hodnostář pohyboval v panovníkově bezprostřední přítomnosti. U Veniho se nicméně zdá, že ho s panovníkem pojilo opravdové přátelství.

Veniho vojenská kariéra

Nepokoje na hranicích stály u zrodu jeho druhé kariéry. Skvěle se zhostil velení faraonské armády a stal se vynikajícím stratégem. Prvními protivníky, s nimiž se Veni musel utkat, byli “Ti, kteří žijí za pískem”. To bylo označení pro beduínské kmeny pocházející ze země Kanaán, které pořádaly loupeživé nájezdy a ohrožovaly tak egyptskou nadvládu v této oblasti.

Veni se vydal severozápadním směrem a po Horově cestě (starobylá cesta podél Středozemního moře spojující Egypt s Asií) pronikl do země Kanaán. Špatně organizovaní a nekoordinovaní beduíni nemohli mocné egyptské armádě dlouho vzdorovat. Obyvatelé Memfidy (Mennoferu) přichystali Venimu a jeho armádě triumfální přivítání.

Egyptský úspěch byl ale jen relativní, neboť zanedlouho musel faraon proti stejným kmenům podniknout nové vojenské tažení. Celkem bylo zapotřebí pěti výprav, než se podařilo beduíny porazit. Páté tažení bylo nejmohutnější. Veni se rozhodl nepřítele obklíčit, na což potřeboval velké množství vojáků. Proto se armáda na bojiště přepravovala na lodích.

Veni a faraon Merenre

Po vládě Pepi I. nastoupil na trůn Merenre. Zdá se, že také nový faraon si Veniho vážil a projevoval mu přátelství. Udělil mu několik dalších titulů, mezi nimi titul “komoří a nosič sandálů Jeho Veličenstva”. Nový faraon se při posilování své moci spoléhal na moudré rady horlivého služebníka, kterého znal již od dětství. Dobře dělal, protože Veni opět prokázal svou věrnost zemi. V Horním Egyptě neustále narůstala moc nomarchů. Místní vládci požadovali stále větší nezávislost na centrální moci.

Právě v tom okamžiku Merenre znovu projevil Venimu důvěru, když jej jmenoval “knížetem a správcem Horního Egypta”, což byl titul, jímž se nikdo před ním nemohl honosit. Bylo mu tím svěřeno území rozkládající se od Elefantiny (na úrovni prvního kataraktu) až do Kúsíje (střední Egypt) a zahrnující čtrnáct z přibližně čtyřiceti nomů, do nichž byla země tehdy rozdělena. Veni v Horním Egyptě znovu nastolil právní pořádek, obnovil placení daní a trestal nepokoje a krádeže. Vrátil do oblasti nadvládu faraona a bedlivě dohlížel na všechny nomy, které spadaly do jeho kompetence.