Xerxés I. a 2. řecko-perská válka

Xerxés I. byl perský velkokrál z rodu Achaimenovců. Vládl od listopadu 486 př.n.l. do srpna 465 př. n. l. – vládl tedy 21 let. Jeho jméno ve staré perštině znamená „vládce hrdinů“. byl synem krále Dareia I. a Atossy, dcery zakladatele perské říše Kýra Velikého. Na trůn mohl Xerxés usednout proto, že synové Dareia I. z doby před jeho vládou byli z nástupnictví vyloučeni.

Po nástupu na trůn se musel vypořádat s povstáním v Egyptě, které trvalo déle než rok. Svého bratra Achaimena jmenoval satrapou Egypta a zemi důkladně zpacifikoval. Musel se vypořádat také s povstváním v Babylonii. Tamní obyvatelé povstali a vzpoura vedená Bel-šimanim a Šamaš-eribou skončila zabytím Zopyrose.

Válka s Řeky

Musel řešit také konflikt s evropskými Řeky, který zdědil po svém otci Dareiovi I. Výpravu proti nim začal chystat již roku 483 př. n. l.

• nechal prokopat kanál skrze šíji poloostrova Athos
• podél cesty v Thrákii vyrostla síť stanic se zásobami
• přes Hellespont nechal postavit dva mosty
• uzavřel také alianci s Kartágem a připravil Řecko o podporu mocných vládců Syrakus a Agrigenta.

Byla shromážděna rozsáhlá flotila a početná pozemní armáda (podle Hérodota šlo téměř dva milióny vojáků, ale skutečný počet však dosahoval asi kolem dvou set tisíc). Do Řecka se vydal roku 480 př.n.l. a na počátku se mu dařilo. Řecká flotila byla poražena v bitvě u Artemisia, také bitva u Thermopyl skončila jejich vítězstvím, dobyli Athény a zatlačili Athéňany a Sparťany na jejich poslední linii odporu při korintském Isthmu a Saronském zálivu.

Pak se ale nechal vlákat do pasti v bitvě u Salamíny (proběhla 28. září 480 př.n.l.) a Řekové vedení Themistoklem porazili perské loďstvo. Tato porážka sice nerozhodla celou válku, ale přinutila krále vrátit se do Sard, odkud výpravu dříve zahájil. Velkou část pozemní armády ale nechal v Řecku pod vedením Mardonia. Tato armáda byla ale následující rok poražena ve velké pozemní bitvě u Platají.

Pro perskou říši byly porážky u Salamíny a u Platají první vážné nezdary v její dosavadní historii. Částečně to zavinilo podcenění protivníka, který početně daleko zaostával za mohutnou perskou armádou. Nemalou zásluhu na tom také měla odhodlanost Řeků ubránit svou svobodu. Ukázala se ale také neschopnost Peršanů uplatnit v členitém řeckém terénu přednosti svých elitních jednotek.